Naprostá většina z nás si prakticky ani neuvědomuje, jak samozřejmou součástí našich životů se staly schody. Používáme je každý den, aniž bychom jim věnovali nějakou pozornost. Tomu napomáhá i fakt, že jsme si za ta léta, co po nich chodíme, vytvořili svalovou paměť, díky níž se jejich překonávání stalo prakticky automatizované, takže na něj nemusíme prakticky myslet.
Proto není ani divu, že si neuvědomujeme, kolik různých typů schodišť u nás máme. Jistě, nejčastější jsou ty klasické. A není divu, koneckonců jsou na stavbu nejlevnější a jejich překonávání je nejjednodušší a nejbezpečnější. Ano, například točitá schodiště by ušetřila více místa, a skutečně se používají tam, kde je to potřeba, avšak díky tomu, že obě strany schodu mají rozdílnou hloubku, je jejich překonávání, a jedno jakým směrem, náročnější a vyžaduje více soustředění. I z tohoto důvodu je mnohem jednodušší z nich spadnout.
To vše je pěkné, ale všimli jste si někdy, v kolika případech se jedná o samonosné schodiště? To znamená schodiště, které je upevněno pouze ke zdi a jež nic jiného nepodpírá? Najdeme jej totiž prakticky všude. Jak je ale možné, že se nezřítí? Přeci jen se nejedná žádný lehký předmět.
Tajemství zde spočívá ve způsobu upevnění ke zdi. Ta se musí stát jeho součástí. Uvnitř schodu jsou navíc zabudované kovové nosníky, které jsou zároveň zapuštěny dovnitř. Ty jsou dostatečně pevné a silné, aby vše udržely.
Je ale bezpečné po nich chodit? Nehrozí například, že se pod námi nějaký proboří? Ve většině případů nikoliv. To nebezpečí zde samozřejmě je, ale je skutečně minimální. Nesmíme totiž zapomínat, že bezpečnost schodišť je něco, co se kontroluje během kolaudace. To platí zvláště o veřejných prostorech.
Ano, trochu rizika je u starých dřevěných schodů, ale ani tam to není příliš aktuální. Nemusíme se tedy bát po nich chodit. S téměř stoprocentní jistotou lze totiž říci, že je to naprosto bezpečné.
